Vadim Repin

výplod cestou vlakem ze školy..

Chci dom! Postýlko má vytoužená.. Už jsem u tebe a klesají mi kolena. Lehce mi sklouzly bačkůrky a celá má váha těla se položila na měkkou matraci. Jsem šťastná. Jsem doma, v bezpečí, ve svém. Cítím tíhu svých rukou, hlava je volná jako pták - už se připravuje k letu do nebeských spánků. Už jen poslední pocity slasti a...jsem tam, kde nic netíží. Tam jsem chtěla všecko nechat. Něco jsem přešla a už nic nevím. Jak jednou bude v tom reálném světě? Nic nebude scházet. Jaké je cítit se nekonečně blaženě...